adelsveglife

Pojďme si přiznat, že život není vždycky fér. Často se nám dějí věci, kdy si říkáme, co jsme komu udělaly a za co nás kdo trestá. Ptáme se, kdy se na nás už konečně usměje štěstí? Proč jsou všichni kolem nás spokojení a dějí se jim jen krásné věci a nám se obloukem vyhýbají? Zrovna prožívám takové období. Blíží se mi další termín odevzdání diplomky a já stále nemám ani čárku (protože těch pár odstavců neberu vážně). Zítra mám zkoušku z manažerského účetnictví. Učila jsem se, ale co si budeme povídat, nejde to jako to šlo před pěti lety. Práce je fajn, ale není to ono. Chtěla bych cvičit, protože vím, že tak budu šťastná, ale když na to přijde, zaklapnu budík a raději spím o hodinu dýl. Nemám čas číst (protože škola a přesto pak raději koukám na seriály). A mohla bych přidat další a další řádky toho, co dělám, ale co mě nedělá šťastnou. Sáhněte si do svědomí a řekněte mi: kolik z těch věcí, na které si stěžujete a díky kterým nejste šťastní, jste už zkusili změnit tak, aby vás šťast

Otázka, na níž nesmí chybět odpověď :-) Začneme ale zeširoka.. Já a stravování. Nejsem kost a kůže, vlastně kdybych si chtěla nějakou kost "nahmatat", na některých částech těla bych se musela hoooodně snažit. A nenahmatala bych, i kdybych se zbláznila. A tak je tomu rok, co jsem si nechala udělat jídelníček přímo pro moje tělo a zhruba v březnu jsem začala chodit do fitka s trenérkou  (báječnou). To byla bomba! Tuky mizely a mně bylo krásně. Víte, jaké to je, chodit najednou v lehčím těle? Jenže všechno je to v hlavě. Všechno. I tohle. A když jednou povolíte, povolíte i podruhý. A pak budete povolovat častěji a častěji... až se na to vykašlete. A najednou ty tuky zase nabíráte a nabíráte.... a nabíráte... Jde to postupně, rozhodně není pravda, že za víkend obžerství naberete všech pracně shozených (v mém případě) sedm kilo zpět. Trvalo to zhruba půl roku... Neměla jsem najednou žádný řád. Vlastně jsem ho neměla v celém životě. Měnila jsem práci, bydlení, nic mě neb

Ráno jsem zase zaklapla budík. Budík? Šest budíků. Možná devět, ty první tři si vlastně ani nepamatuju. Moje večerní předsevzetí, že ráno vstanu a zacvičím si jógu nebo sednu na rotoped, který mi stojí uprostřed pokoje, protože v malé garsonce bych ho ještě mohla maximálně pověsit na lustr, jiná možnost vážně není.. jaksi zase padlo. Máte to taky tak? Večer si umíte dokonale naplánovat další den, obzvlášť to ranní vstávání. V myšlenkách je vše dokonalé. Ranní cvičení (nebo učení? to je fuk, oboje je to v jisté míře mučení), pak královská snídaně, koupel a hodit se do gala, udělat perfektní selfíčko a vyrazit. Do práce nebo do školy, to je celkem jedno. Se super pocitem, smějícíma se očima, místo ranní mlhy vám na cestu svítí sluníčko a mračící se obličeje ostatních lidí nevnímáte. V uších perfektní muzika a den je jak vyšitý. S úsměvem na rtech a takto naplánovaným ránem obvykle usínám.  Slečno, nerad bych vás stresoval, nervoval, nebo si to pojmenujte jak chcete, ale víte, že