A jaká byla moje cesta?

Otázka, na níž nesmí chybět odpověď :-)

Začneme ale zeširoka.. Já a stravování.

Nejsem kost a kůže, vlastně kdybych si chtěla nějakou kost "nahmatat", na některých částech těla bych se musela hoooodně snažit. A nenahmatala bych, i kdybych se zbláznila. A tak je tomu rok, co jsem si nechala udělat jídelníček přímo pro moje tělo a zhruba v březnu jsem začala chodit do fitka s trenérkou (báječnou). To byla bomba! Tuky mizely a mně bylo krásně. Víte, jaké to je, chodit najednou v lehčím těle?

Jenže všechno je to v hlavě. Všechno. I tohle. A když jednou povolíte, povolíte i podruhý. A pak budete povolovat častěji a častěji... až se na to vykašlete. A najednou ty tuky zase nabíráte a nabíráte.... a nabíráte... Jde to postupně, rozhodně není pravda, že za víkend obžerství naberete všech pracně shozených (v mém případě) sedm kilo zpět. Trvalo to zhruba půl roku...

Neměla jsem najednou žádný řád. Vlastně jsem ho neměla v celém životě. Měnila jsem práci, bydlení, nic mě nebavilo a nic se mi nechtělo. Mojí jedinou zábavou bylo přijít z práce a sníst vše, na co jsem přišla. Nakoupila jsem si dobroty klidně za pět set a za půl hodiny je všechny snědla. Bylo mi to jedno. Úplně.

Na podzim jsem nad sebou začala přemýšlet. Skoro třicet let, sama, práce fajn, ale nic moc do budoucna, co se nějakého růstu týče. Státnice jsem o rok odložila, protože jsem na to prostě psychicky neměla nebo se mi nechtělo? Byla jsem sama. 

Najednou jsem začala pociťovat, že potřebuju zpět svůj pevný řád. V jídle, alespoň v něm, pro začátek. Začala jsem pátrat na internetu. Nechtělo se mi vracet k původnímu jídelníčku, respektive - několikrát jsem to zkusila, ale vždy jsem sklouzla zpět do toho pekla. A tak jsem zkusila jinou cestu. Veganství.

O co vlastně jde?

Vegan nejí žádné živočišné produkty. Maso, mléko, vajíčka, hlídá každou potravinu, hlídá éčka a přidané látky. Vegan nenosí kožené boty ani péřovou bundu. Ve zkratce.

Přijde mi, že dnes je to spíše móda. Ostatně - co si budeme povídat, nezačala jsem s tím proto, že bych chtěla začít bojovat proti zabíjení zvířat. Chtěla jsem skoncovat s mléčnými výrobky, jen to zkusit, co to udělá s mojí pubertální pletí. A tak jsem začala číst více a více článků a najednou jsem měla pocit, že prostě musím vyřadit komplet všechny živočišné výrobky. Najednou mi začalo strašně vadit, jak se k těm krávám chovají. Jak ty slepice nemají životní prostor větší než pár centimetrů. Jak se zachází s prasaty. Atd. atd. atd.

Celé mě to neskutečně pohltilo. Sledovala jsem dokumenty, kupovala a půjčovala si knihy. Četla články. Přidala se do spousty skupin na FB, na youtube viděla mnoho videí. Najednou mi přišlo, že jsem objevila něco jako můj smysl života. Ať se to zdá jakkoli divné.

Kamča, Dewii, Petr, Maruška, Peťule a mnoho dalších - všichni mi byli jakousi pomocnou rukou. Kdykoli jsem tápala, koukla jsem na jejich YT kanál či blog a instagram. Co člověk neví, vždy si rád dohledá, když ho daná věc zajímá.

Dewii mi sestavila jídelníček, což mi hodně pomohlo k tomu, abych jedla správně. Přeci jen, ať je to jak je, minimálně vitamín B12 v zimě bez masa zkrátka nikde nenajdete. 

Přestala jsem pít alkohol. Začala jsem cvičit. Začala jsem dodržovat pitný režim tak ukázkově, jako snad nikdy. Začala jsem zařazovat opravdu hodně moc zeleniny. Začala jsem o jídle přemýšlet.

Můj život dostal nový a hlavně pevný řád, alespoň co se jídla týče. Diplomku za mě sice nenapíše, ale spokojená mysl a spokojený člověk je v životě základ.

Nikdy se nehodlám vrátit k zajetým stereotypům z dřívějška. Jen proto, že je zvykem jíst maso a přílohu a do kafe lít kravské mléko (mimochodem, káva + mléko je pro tělo silně nezdravé), neznamená, že je to všechno správně (mami!!).

Toť můj příběh, jak jsem přišla k veganství. Je to jiná cesta, než kterou by vám vyprávělo asi 99 % veganů. Ale výsledek je stejný. Díky bohu.